Proč leadeři ve vedení týmů dosahují takových výsledků? V čem tkví umění vedení a rozvoje lidí a jak si toto umění osvojit? Na tyto otázky odpovídá David Rock, zakladatel brainbased koučinku a neuroleadershipu.

Jaké jsou rozdíly mezi manažerem a leaderem?

Leader a manažer jsou pojmy, které se zvláště v českém prostředí poměrně frekventovaně zaměňují, a to i přes to, že jejich význam je diametrálně odlišný.

Základem leadershipu je vůdcovství a vedení (od něčeho k něčemu). Základem managementu je řízení. Leadership je založen na vykonávání činností a úkonů na základě vnitřní motivace zaměstnance. Ví, jak daný úkon, který má vykonávat, zapadá do celkové skládačky, úkolu i jeho významu rozumí a ztotožňuje se s ním. Oproti tomu manažerské řízení je založeno na motivaci vnější – na direktivních příkazech, které často postrádají kontext. Cílem manažerského řízení je co nejpřímočařejší dosažení cílů na základě plánování, organizace a přidělování úkolů shora. Jaké jsou základní rozdíly mezi prací leadera a manažera?

• Manažer hlídá hladký průběh svěřených procesů a postupů. Leader je zlepšuje, provokuje ke zkoušení nových postupů a zavádění změn.
• Manažer se zaměřuje především na systémy a procesy, leader se soustředí na lidi, kteří mají ve firmě za tyto procesy a jejich hladký průběh zodpovědnost.
• Manažer zpravidla řídí s ohledem na krátkodobé cíle (splnit KPI’s, zajistit hladký provoz, splnit čísla), leader sleduje dlouhodobější cíle.
• Manažer se soustředí na otázky „jak“ a „kdy“, leader klade otázky „co“ a „proč“.

Co je to neuroleadership?

Autorem tohoto pojmu i celé metody přístupu k aplikovanému leadershipu je americký neurovědec, sociolog a psychiatr Dr. David Rock. Ten vytvořil a definoval pojem i metodologii aplikace neuroleadershipu v roce 2006.

Zájem o kurzy neuroleadershipu a brain-based koučinku (koučink zohledňující nejnovější poznatky o fungování lidského mozku) rok od roku roste, a to především u firem exaktně zaměřených – tedy firem, které se věnují oborům, jako jsou IT, technologie či výroba. Ve zmíněných firmách je lidí s přirozenou schopností intuitivně vést další lidi jako šafránu. Podle Davida Rocka tento fakt souvisí mimo jiné i s tím, že koučink, osobní rozvoj a další klasické „soft metody“ nejsou u racionálně, vědecky a exaktně orientovaných pracovníků populární a často ani respektované či vůbec pochopitelné.

Neuroleadership má jasná pravidla a funkční procesy, které vycházejí z vědeckých poznatků o fungování lidského mozku. Celá metodologie je opřena o výzkumy a je respektována i v nejvyšších sférách akademické obce. I to budí u exaktně orientovaných pracovníků důvěru.

Neuroleadership jim umožňuje jasně pochopit a uchopit, proč v komunikaci s druhými nastávají určité situace a jak s nimi pracovat. Poznatky jsou navíc podávány formou, které rozumí – jasně, strukturovaně, logicky a podloženě.

Co je to neurověda

Z názvu vyplývá, že neurověda se zabývá lidskou nervovou soustavou, její součástí je studium anatomie a fyziologie lidského mozku. Díky technologiím se neurověda posunula výrazně kupředu – můžeme přesně sledovat, měřit a porovnávat, jak mozek reaguje na určité podněty, kdy dochází k nápadu a jak pracuje s návyky.

Neuroleadership využívá zákonitostí neurovědy a snaží se je aplikovat do manažerské praxe. Jak? Neurokoučink je efektivní cesta k:

• lepšímu porozumění spolupracovníků – zmapování způsobu, jakým myslí, jak konkrétně jejich mozek funguje, jaké mají mentální postupy při řešení krizí, zvládání emocí apod.,
• dosažení vnitřní motivace zaměstnanců,
• převzetí odpovědnosti za svěřené úkoly,
• lepší (vnitřní) motivaci zaměstnanců,
• efektivnímu zvládání krizových situací soustředěním se nikoliv na problém, ale na řešení,
• zlepšení time managementu a pracovní hygieny,
• podpoření kreativity.

Co konkrétně může aplikace postupů neuroleadershipu ve vaší firmě změnit či zlepšit?

Autor konceptu neuroleadershipu, Dr. David Rock, řadí mezi jeho hlavní přínosy pro firmy především „posílení osobní odolnosti, zvýšení kvality a relevantnosti výsledků rozhovorů s týmem nebo jednotlivými kolegy, podporu kreativity, prostor pro rozvoj talentů a otevřenost ke změnám“.

Neuroleadership staví svůj přínos firmám na jasném postupu, jak vést zaměstnance k tomu, aby samostatně uvažovali nad svou činností, zodpovídali své otázky a nacházeli řešení vzniklých situací. Výsledkem je, že zaměstnanec vedený k tomuto stylu uvažování je samostatný ve výkonu své agendy, stanovování priorit a termínů i plnění své role v rámci firmy. Neuroleadership je metoda založená na změně způsobu myšlení, která vede k trvalým pozitivním změnám jak v pracovním, tak v osobním životě.

Manažeři, kteří zapojují do praxe prvky neuroleadershipu, aktivně vytvářejí zdravou firemní kulturu postavenou na respektu, osobní odpovědnosti a vzájemné férovosti.

Vizi a misi má snad každá společnost. Bývá uvedena na webových stránkách, zpravidla v sekci „O nás“ nebo „Naše poslání“. Pravděpodobně i vy máte definovanou firemní vizi a misi. Někteří z vás si možná dokonce z hlavy vzpomenou na jejich znění. Co ale oněch několik vět uvedených pod hesly „vize a mise“ na vašich webových stránkách znamená pro firmu? Jaký je význam vaší vize a mise a přímý dopad na společnost, její směřování, a tím pádem i řízení? Pokud je vaše odpověď nevím, určitě čtěte dál.

Vezmeme to popořadě: Jaký je rozdíl mezi vizí a misí? Prostý. Vize se soustředí na budoucnost a mise na přítomnost. Vize stanovuje smělý, odvážný a náročný cíl, k jejímuž naplnění je firma vedena a řízena. Mise se soustředí na dnešek. Jak konkrétně a jakými kroky se dnes dostat blíže k naplnění stanovené vize.

Co je to vize, proč je dobré ji jasně definovat a firmu podle ní řídit

Vize je cíl, k jehož naplnění směřuje všechna činnost firmy. Pokud nemáte jasně vytyčený cíl, nemůžete jasně stanovit, jak se k němu dostat. Vaše firma tak v lepším případě stagnuje, v tom horším se neřízeně zas a znovu dostává do slepých uliček.

Pro firmu s vizí je typické, že ji vede tzv. vizionář. Někdo s odvážnou myšlenkou, která dává jejímu autorovi smysl, ladí s jeho vnitřním hodnotovým systémem, je o ní přesvědčen a dokáže pro ni přesvědčit a nadchnout i své okolí.

Aby byla vize skutečně silná (a zároveň uskutečnitelná), přesvědčení jedince ani větší skupiny jednotlivců nestačí. Základním kritériem skutečně silné vize je její potřebnost, celospolečenský smysl, to, že řeší problém nebo sytí nedostatek. Zkrátka a dobře, dobrá myšlenka se pozná tak, že se zdá dobrá i někomu dalšímu, ideálně více lidem – nebo třeba celé populaci.

Otázky, které vedou ke stanovení silné vize nebo ověření správnosti směru vašeho uvažování:

• Co chcete přinést světu?
• Čím bude vaše společnost prospěšná?
• Jaký konkrétní problém bude činnost firmy řešit / jakou konkrétní potřebu bude naplňovat?
• Jakou změnu chcete způsobit?
• Do jakého bodu chcete vaši firmu dovést? Jak vypadá ideální stav? Kde se v této představě firma nachází, čím konkrétně se zabývá?

Vize, její smysl a role majáku pro firmu podporuje její růst nejen externě, ale také interně. Pokud ti, co veslují v podpalubí, vědí, kam plují, vidí jasně smysl a cíl své práce. Vize je také hnacím motorem inovací a kreativity – vyskytne-li se překážka, první reakcí není stáhnout se nebo stagnovat a držet pozice, ale dát průchod kreativitě, vymyslet optimální řešení a překážku překonat.

Jak poznáte firmu, která nemá jasnou vizi? Možná ne na výsledcích, ale rozhodně na lidech. Pokud firma nemá jasnou vizi, postrádá motivaci, nemá „drive“, energii a hůře reaguje na krize, změny a nenadálé situace. Firma bez vize může existovat. Nemůže však dlouhodobě prosperovat a být v dlouhodobém horizontu konkurenceschopná.

Konkrétní přínosy jasně stanovené vize pro společnost

Prevence proti stagnaci

Má-li společnost jasnou a silnou vizi, je v podstatě nemožné, aby firma stagnovala. Jste-li o své vizi opravdu hluboce vnitřně přesvědčeni a má-li vaše idea potenciál dávat smysl i někomu jinému, hned tak něco vás v cestě k její realizaci nezastaví.

Absence rozhodovací paralýzy

Vize je skvělým a neomylným opěrným bodem při jakémkoliv rozhodování. Pokud se při rozhodnutí budete řídit vizí, nestane se vám, že uhnete z cesty. Vyvarujete se tak ukvapených a nesprávných rozhodnutí či líbivých krátkodobých řešení a dříve nebo později dojdete do cíle.

Ukazatel cesty ze slepých uliček

Vize je ukazatel správné cesty. Je to něco, o co se vždy můžete opřít, s čím můžete cokoliv (nebo kohokoliv) postavit do kontrastu. Je to, co děláte nebo co se vám nabízí v souladu, nebo v rozporu s vaší vizí? Pomůže vám toto řešení posunout se o kus blíž k cíli, nebo vás od něj naopak oddálí? A bude případně tato „oklika“ ve výsledku k dobru věci? Lidé i firmy s jasnou vizí se často jeví jako nekompromisní, sobečtí až bezcitní. Ve své podstatě by spíše seděl popis efektivní. S firmou je to stejné jako v životě. Pokud vím, kdo jsem, co chci a kam směřuji, tak také dobře vím, co chci a co nechci. Řešení založená na tomto (sebe)vědomí jsou v dlouhodobém měřítku přínosem všem zúčastněným.

Naplnění a motivace

Firma s jasnou a silnou vizí většinou uspěje. Je přehledná, strukturovaná, organizovaná, efektivní. Má jasně nastavené podmínky jak ve vztahu k zaměstnancům, tak ve vztahu k obchodním partnerům. Funguje na bázi jistoty a kolektivního přesvědčení o dosažení stanoveného cíle. Vize by měla být dostatečně odvážná, aby majitele firmy i její zaměstnance dostatečně motivovala.

Příklad z praxe

Existuje muž, dnes velmi známý podnikatel, jeden z nejbohatších mužů Evropy, který měl silnou vizi. Chtěl jednoho dne zajišťovat zprostředkování pozemních sítí pro kabelové televize a konkurovat tak nejsilnějšímu (v té době státnímu) konkurentovi – Telecomu. V době, kdy si formuloval tuto vizi, ještě kabelová televize neexistovala. On však předpověděl pokrok a věděl, že technologické řešení pro realizaci kabelové televize bude jednou na pořadu dne. Měl relativně úspěšnou firmu na výrobu cédéček a hudebních nosičů. Všechny vydělané peníze po více než dekádu investoval do skupování pozemků a pokládání kabelů. Proto ve chvíli, kdy opravdu došlo na zavádění kabelové televize, mohl rozsahem zasíťování minimálně obstát oproti konkurenci. Oslovil ho americký investor s tím, že infrastrukturu odkoupí a dokončí. Podnikatel však trval na mnohem vyšší částce, než mu byla nabídnuta, a přidal ještě požadavek na procenta ve firmě. Jak myslíte, že to dopadlo? Asi tušíte, že dostal, co chtěl. 

Jeho vizi nikdo v okolí nevěřil. Ne proto, že by byla nereálná. Hrdina tohoto příběhu na základě zralé úvahy predikoval potřebu, která skutečně přišla. A on v tu chvíli měl připravené řešení. Většina lidí v jeho okolí mu nevěřila, protože způsob jeho uvažování byl nad limity jejich představivosti, nad limity jejich chápání.

A co je pointou tohoto příběhu? Nebojte se mít smělé vize, plány, sny. Jak je vidno, ani ta nejodvážnější idea není neuskutečnitelná.

Znáte to. Někdy nezáleží ani tak na tom CO vám někdo říká, jako na tom JAK vám to říká. Pochvala může vyznít sarkasticky, kritika se dá podat přátelsky a pozitivně. Důležité je také umět se ozvat v situacích, kdy to může být nekomfortní.

Jak na asertivní komunikaci v týmu?

Jako člověk v byznysu se nesmíte bát konfliktu. Pokud u sebe pozorujete tendenci ustupovat či nechat ostatní zajít dál, než by vám bylo příjemné, čtěte dál. Dozvíte se, jak začít komunikovat asertivněji. Díky tomu můžete začít lépe vycházet s lidmi ve vašem okolí, ať už to jsou kolegové, zaměstnanci nebo zákazníci.

Jak být asertivnější?

Základem je uvědomit si, zda je nedostatečná asertivita tím, co vás limituje. Jsou i jiné problémy – například nezvládání vlastních emocí a nekontrolované projevy vzteku nebo nevole. To samozřejmě také není optimální, trénink asertivity v takovém případě však moc nepomůže. Domníváte se tedy, že vaším cílem by mělo být posílení asertivity? Dobrá, pusťme se do toho.

Tak za prvé: to, že nejste sami od sebe dominantní či rázní, není nic, za co byste se měli stydět. I jemnější a zdrženlivější přístup je leckdy namístě. Ovšem v jiných situacích je dobré zvolit dominantnější přístup a v konverzaci s druhým člověkem prosadit svůj názor a své zájmy. Nemusíte se snažit přeměnit na nekompromisního ranaře, ale je dobré rozšířit rejstřík svých komunikačních možností a alespoň některé techniky důraznější komunikace si osvojit. Však ony se vám hodit budou.

Tipy pro asertivní komunikaci

Abyste byli v komunikaci se svými protějšky úspěšnější, je třeba umět konverzaci vést. To půjde lépe, budete-li se držet následujících tipů. Pomohou vám, aby vaše jednání s klienty i obchodními partnery dopadala tak, jak si představujete.

1) Nepodceňte přípravu

Pokud chcete být v konverzaci sebevědomější, kvalitní příprava může udělat doslova divy. Platí to nejen při obchodních jednáních nebo při prezentování, ale vlastně pro jakoukoli schůzku. Pokud víte, o čem se bude jednat či co chcete probrat, promyslete si to celé dopředu. Srovnejte si v hlavě témata, jejich provázanost, a také to, co chcete zjistit od vaší protistrany.

Pokud máte k dispozici nějaké materiály, mějte je dobře nastudované. V konverzaci samotné si tak budete daleko jistější tím, co říkáte. Příprava vás zároveň učiní klidnějšími. Vaše sebejistota se posléze projeví i na vaší neverbální komunikaci a celkový dojem, který z vás ostatní budou mít, tak bude přesvědčivější.

2) Občas zaimprovizovat neuškodí

Ten, kdo je schopný v nečekané situaci zaimprovizovat, má automaticky značnou výhodu. Pohotovost a schopnost zareagovat na nečekaný vývoj událostí, někdy také vtipnost, to všechno jsou znaky dominantnějšího postavení.

3) Nikdy ostatní nenapadejte

Nenapadejte svou protistranu – to je znakem přílišné agrese, která zpravidla odhaluje vaše vlastní nejistoty. Vy chcete hájit své zájmy, ne druhého udolat či zostudit. Směřujte proto konverzaci směrem, kterým potřebujete. Ideálně byste to však měli dělat tak, aby to ve vašich komunikačních partnerech nevyvolalo nepříjemné pocity. Snažte se být zdvořilí a pozitivní.

4) Nenechte se vyvést z míry, když se konverzace vyvine jinak

I když byste se tedy měli dobře připravit, nesnažte se křečovitě držet vymyšleného scénáře. Vaše konverzace se totiž může nakonec vyvinout úplně jinak. Buďte proto připraveni reagovat na nečekané. Nenechte se vyvést z míry, když něco nakonec proběhne jinak. Dopředu si tuto možnost připusťte – kdo změnu očekává, je jí méně zaskočen.

5) Mluvte přímo a používejte slova s jasným výrazem

Snažte se místo vágních obratů používat jasná, jednoznačná slova. Budete působit jako člověk, co má jasný názor a je si jistý tím, co říká. Jistě máte názor – proto se jej neostýchejte vyjádřit. A že se nakonec ukáže, že nebyl zcela správný? To se jistě může stát. Vyslovený názor vždy můžete korigovat. Koneckonců právě konverzací se dozvídáme nové informace.

6) Nezapomínejte naslouchat

Konverzaci můžete asertivně vést a usměrňovat, i když budete mluvit méně. Nejde o to pořád něco říkat a ostatní zahltit. Naopak. Ten, kdo nemůže přestat mluvit působí leckdy nervózně a zbrkle. Vy proto raději nechávejte mluvit a domluvit druhé. Mluvte klidně úsporně a dělejte pauzy, aby vaše slova vyzněla.

Jestli někdo prostě musí umět zorganizovat svůj čas, je to Elon Musk. Jeho pracovní zápřah je totiž pro většinu z nás neuvěřitelný. Říká o sobě, že pracuje nějakých 80 až 90 hodin týdně. Pro porovnání: běžný plný pracovní úvazek je 160 hodin měsíčně. Elon však za měsíc odpracuje cca 320 hodin! Tedy dva plnohodnotné pracovní úvazky. To je slušný výkon. Jak to zvládnout? Nahlédněme mu přes rameno do diáře. Nejprve se podíváme na to, jak si plánovat čas, a na závěr se pořádně zamyslíme, jak to vlastně je s tím přemýšlením.

Možná nevyrábíte rakety budoucnosti, nesníte o ultrarychlém internetovém připojení pro celý svět ani o koloniích na Marsu… ale i vy něco budujete. I vy potřebujete pracovat efektivně a mít výsledky. A proč se neinspirovat od těch nejlepších, že.

Elon Musk své neskutečné nasazení zvládá především díky extrémně efektivnímu time managementu. Jeho den je rozdělen do mnoha časových úseků – time boxů. Tato metoda se proto nazývá timeboxing. V případě někoho tak vytíženého, jako je Elon Musk, je to patrně nezbytnost. Bez podrobného plánování by totiž všechny ty schůzky, video rozhovory a porady organizačně nemohl zvládat.

Naplánovat si čas dopodrobna zvyšuje naši produktivitu

Proč je vlastně tak užitečné podrobně si rozplánovat každý svůj pracovní den? Protože nestrukturovaný čas vede k tomu, že prokrastinujeme. Je totiž tak snadné přestat se soustředit na to, co bychom měli dělat! Když máte naplánováno, co kdy uděláte, vytvořili jste si vlastně plán. A víte, že se ho máte držet. To vás povede (a také tak trochu bude nutit) k tomu, abyste se skutečně pustili do toho, na co jste si daný časový úsek naplánovali.

Jak na to?

Když máte nějaké pevně dané body (například pravidelnou hodinovou poradu nebo nějaké napevno sjednané schůzky s klienty), vyplňte stejně určitými časovými úseky i zbytek dne. Odhadněte, jak dlouho vám která aktivita bude trvat. Pokud si nejste správností svých odhadů jistí, můžete si do průběhu dne zakomponovat i půlhodinové prázdné bloky, kde si tak vytvoříte čas buď na odpočinek, nebo na vykrytí případných průtahů.

Kdybyste totiž měli vše naplánováno přesně na minutu, mohlo by se stát, že vám přetáhnutí první ranní schůzky rozbije program na celý zbytek dne. Proto je dobré mít během dne bloky času, ve kterých případně zpoždění srovnáte.

Zkuste se vžít do role studenta – ve škole také máme rozvrh, který je časově daný. Mezi hodinami také máme přestávky – a pokud se někdy stane, že se hodina protáhne do přestávky, přestávku to sice zkrátí, ale příští hodina už začne včas podle plánu.

Bloky volného času jsou zásadní proto, aby vám celé plánování fungovalo

Toto je důležité, protože i když už víme, jak dlouho nám naše obvyklé aktivity trvají, vždy máme tendenci při odhadu časové náročnosti podléhat přílišnému optimismu. Proto je zabudování časových rezerv do vašeho programu velmi užitečné. Za to, že se vám nepodaří přesně odhadnout, kolik času vám jaká aktivita zabere, se nemusíte stydět. Je to prostě lidské – jsme v tom všichni spolu.

Pokud během dne máte nějaké fixně dané schůzky nebo podobné aktivity, zkuste si podobně jasně ohraničenými aktivitami zaplnit volná místa mezi nimi. Ideální samozřejmě je k tomu používat kalendář, protože v něm většinou bývá prostor na podrobné rozplánování vašich dnů.

Nezapomeňte si do kalendáře zabudovat i hodiny na produktivní přemýšlení!

To, co mají úspěšní lidé společné, je důsledná sebereflexe. V diáři byste proto měli mít i blok času na to, abyste si promysleli, jak se vám daří. Kdo vlastně jste? Kým chcete být? Kam jdete, kam směřujete svou firmu? Tyto půlhodiny nebo i hodiny přemýšlení a sebereflexe jsou tak důležité, že byste je neměli zařazovat ani na brzké ráno, ani na pozdní večer. Zařaďte je do klasické pracovní doby – tedy do té doby dne, kdy jste nejvíce výkonní.

Uvidíte, že taková každodenní hodina přemýšlení vám nakonec přinese mnohem víc, než kdybyste tuto hodinu strávili běžnou prací. Bude to váš čas pro třídění myšlenek. Pro analyzování. Taková hodinka je to, co odlišuje věčně vystresované a nestíhající podnikatele od těch, kteří mají nadhled a vědí, kam vlastně svou firmu chtějí dostat. Už máte hodinku na přemýšlení ve svém diáři i vy?