Co je to cirkulární ekonomika a proč ji postupně zavádějí velké firmy jako Ikea nebo Renault?

Byznys know-how

4. února 2021
6 minut čtení

Cirkulární ekonomika neboli oběhové hospodářství je proces, který definuje postupy vedoucí k maximální symbióze člověka a životního prostředí za účelem udržitelnosti a zvyšování produkce. Ideálem je nastolit win-win situaci, kdy každá strana dává i dostává – jak příroda, tak člověk. Co je na tomto konceptu tak atraktivní, že ho zavedly i značky jako Renault nebo IKEA? Jak konkrétně může aplikování principů a postupů cirkulární ekonomiky přinést udržitelný rozvoj i zisky vaší firmě? To se dozvíte v tomto článku.

Koncept oběhového hospodářství a jeho počátky

Aspekt cirkulárnosti je starý pomalu jako svět samotný. Idea zpětné vazby, obnovování, návratu a cyklů v systémech reálného světa je starodávná a odráží se v různých filozofických školách. I biblický citát „Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“ se dotýká otázky obnovy, navracení, uzavřené soustavy životního biologického koloběhu.

Nicméně první definici tohoto pojmu a jeho rozpracování v environmentálně-ekonomické rovině nabízí kniha německého chemika Michaela Braungarta a amerického architekta Williama McDonougha Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things (Od kolébky ke kolébce: jak změnit způsob, jakým vyrábíme věci) z roku 2002. Dnešní odborníci na cirkulární ekonomiku na jejich myšlenkách staví a dále je rozvíjejí.

Aktuální stav: nekonečný růst versus limitované zdroje

O otázce trvalé udržitelnosti se začalo hovořit po druhé světové válce. S růstem populace a zvyšováním spotřeby se od té doby zvyšuje i potřeba najít pro dnes už jasnou blížící se krizi řešení. O tom, že situace začíná být kritická, hovoří i čísla vyplývající z mnoha různých výzkumů, které výstupy z analýz vzájemně potvrzují.

Poptávka po komoditách celosvětově dosáhla 1,5 násobku množství, než je planeta schopna zajistit a obnovit udržitelným tempem, už v roce 2009. Současné modely spotřeby v kombinaci s předpokládaným růstem počtu obyvatel až na 10 miliard lidí do roku 2050 ukazují, že globální poptávka dosáhne trojnásobku udržitelné produkce naší planety.

Víc než 2,5 miliardy tun. To je roční evropská produkce odpadu. Jen pro představu: téměř polovina odpadu končí bez užitku na skládkách nebo ve spalovnách. Důsledkem je i to, že tak bez náhrady přicházíme o vzácné suroviny a materiály. Základní suroviny (mezi které se počítá např. ropa, kov, dřevo) jsou zpravidla vytěženy, zpracovány, využity a následně vyhozeny či spáleny bez dalšího využití.

Kritika konzumního způsobu života nestačí. Je potřeba jednat

Často se ozývají hlasy, které kritizují dnešní tzv. spotřební společnost. Podle statistik společnosti TheWorldCounts z roku 2018 končí 95 % produktů v koši po 6 měsících od jejich zakoupení. Průměrný Evropan ročně spotřebuje 16 tun materiálu a jen 5 % hodnoty se vrátí do ekonomického systému – tedy do oběhu.

Bez změny našeho dnešního konzumního životního stylu nedokážeme uspokojit potřeby budoucích generací, u které předpokládáme další stupeň populačního růstu. Jak bychom také mohli vidět budoucnost optimisticky, když již dnes čelíme vážným problémům a nedostatku základních surovin.

Řešení pomocí cirkulární ekonomiky

Cirkulární ekonomika je koncept, který je založen na vzájemném propojení zdánlivě protichůdného ekonomického zisku s ochranou životního prostředí. Tento koncept čerpá inspiraci v přírodě. Přírodní principy jsou postavené na komplexních, ideálních a funkčních cyklech organických živin, které vedou k trvale udržitelnému rozvoji. Oběhové hospodářství se snaží tuto ideu a principy zavádět do světa lidí. K základním pravidlům, která cirkulární ekonomiku určují, náleží:

Vytváření toků materiálů, které díky uzavření ve fungujících kontinuálních cyklech neztrácejí hodnotu.
Produkce a používaní energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů.
Designování takových výrobků a služeb, které nebudou mít žádný záporný impakt na přírodní ekosystémy a lidské zdroje.

Jak to funguje v praxi?

Rozdíly mezi oběhovým hospodářstvím a lineárním modelem ekonomiky jsou markantní. Cirkulární ekonomika má schopnost udržovat růst, a to bez nutnosti těžit nové a navíc vzácné materiály. V případě, že společnost využívá obnovitelné zdroje, šetří tím nejen životní prostředí, ale také své vlastní finanční prostředky.

Cesty, jak dosáhnout úspory v praxi:

Opakované používaní výrobků či produktů.
Oprava a recyklace poškozených výrobků či produktů.
Zaměření se od začátku produkce na „eko“ design výrobků.
Uspokojovaní zákaznických potřeb nabídkou nových služeb místo prodeje.
Sdílením a pronájmem nahrazujeme vlastnictví a zaměřujeme se výrobně a servisně na maximální využívání potenciálu výrobku.

Příklad první – Renault

Využití oběhových principů může ve výrobě přinést nejen úspory, ale také zisky. A rozhodně nehovoříme o malých číslech. Důkazem toho je automobilka Renault, která používáním a opravováním starých dílů snížila spotřebu energie a vody o 85 %. V důsledku úspor materiálu a energie společnost Renault dokázala svým zákazníkům nabídnout o 30–50 % levnější produkt stejné kvality.

Jak vidno na příkladu Renaultu a mnoha dalších, přínosy zavedení oběhového hospodářství do praxe jsou prokazatelné a neoddiskutovatelné. Kde je tedy problém? Proč už dávno všechny firmy nepřešly na oběhové hospodářství a z tohoto konceptu dlouhodobě neprofitují? Podle studie Breaking the Barriers to the Circular Economy, do níž se zapojilo 153 mezinárodních podniků a společností a více než 100 expertů z celé řady vládních a nevládních organizací, existují dvě hlavní bariéry – kulturní a tržní.

Kulturní bariéry

Kulturní bariéry se objevují jak na straně konzumentů, tak i na straně producentů. Spotřebitelé v důsledku „ekologických předsudků“ neprojevují tak velký zájem o ekologicky odpovědné produkty a služby, protože si říkají, že slovo „eko“ neúměrně zvyšuje jejich cenu oproti jejich reálné hodnotě.

Podíváme-li se do firem, ani v roli zaměstnanců nejsou lidé příliš ochotní na celofiremních změnách aktivně participovat, například dodržováním celofiremních pravidel (třeba o třídění odpadu). Na vině je i fakt, že kultura, společenská odpovědnost či udržitelnost podnikání nepatří zpravidla mezi zadání pro „silná“ firemní oddělení, jako je obchodní nebo finanční, ale bývají v gesci „soft oddělení“ zejména marketingu, HR či CSR oddělení.

Řešení

Největší překážkou plošného zavedení principů cirkulární ekonomiky do praxe je mentální nastavení, a to nejen vedení firem, ale také zaměstnanců a vůbec velké části veřejnosti. Cirkulární ekonomiku je potřeba řešit jako jasně definovanou součást transformace celé společnosti a postavit ji jako jeden ze samozřejmých pilířů firemní kultury.

Tržní bariéry

Hlavní tržní bariérou při zamýšleném přechodu na cirkulární podnikání jsou vysoké vstupní investice. Je nutné investovat do nákupu nových strojů, skladových areálů, uzavíraní nových smluv, aplikace nových technologií i redesignu některých firemních procesů.

Dalším problémem je zajištění hladkého přechodu k novému modelu. Problémem je zajištění vlastních druhotných surovin z recyklovaných zdrojů i načasování. Je poměrně obtížné najít suroviny, které by obstály v cenové konkurenci ve srovnání se surovinami primárními. Problematické je také najít nové partnery. Společnost tak riskuje, že dojde k výpadku, kdy vypoví smlouvy dodavatelům původním a v určené lhůtě nezajistí dodavatele nové – může se tak dostat do situace, kdy nemá zabezpečené pravidelné dodávky zásadně významného materiálu pro výrobu či jinou aktivitu spojenou s hlavní obchodní činností.

Řešení

Investice spojená s přechodem na cirkulární obchodní model normálně nepřevyšuje běžnou investici při přechodu na jiný obchodní nebo výrobní systém. Jako nejzásadnější bod v rámci adaptace na nový cirkulární výrobní cyklus se ukazuje zabezpečení a garantování dodávek materiálů pro výrobu a následný prodej s dostatečným předstihem před uskutečněním transformace. Důležité je zmínit, že díky udržitelnosti se všechny uvedené investice firmě v dlouhodobém horizontu skutečně vyplatí.

Příklad druhý – IKEA

Ikea pojala přechod na koncepci cirkulární ekonomiky jako celofiremní restrukturalizační akci. Soustředila se na zavádění přesně definovaných procesů napříč celým dodavatelsko-odběratelským řetězcem.

Na tuzemské úrovni se tyto aktivity projevily ve vztahu k veřejnosti ve formě projektu Druhý život nábytku. K projektu vznikla kampaň a na stránkách projektu se můžeme dočíst i něco o vizi a misi projektu. Doslovně: Je IKEA udržitelná? Každý den se snaží víc a víc. V IKEA jsou přesvědčeni, že by měli dát lidem možnost žít udržitelnějším způsobem, a proto se orientují na podnětné změny s cenově dostupným, recyklovatelným a s energeticky účinným designem produktů. Její zakladatel Ingvar Kamprad kdysi řekl: „Žádná metoda není účinnější než dobrý příklad.“

Přínosy cirkulární ekonomiky v číslech aneb důkaz místo slibů

To, že přechod firmy na model cirkulární ekonomiky může firmě přinést nemalé úspory či zisky, již bylo řečeno. Pojďme se však podívat i na další čísla, která jasně hovoří o tom, že plošné zavedení principů oběhového hospodářství má potenciál velmi pozitivního dopadu na celou společnost:

Česká republika již dnes plní cíl na zpětný odběr PET lahví na úrovni 77 %, který je stanoven pro rok 2025. Podle údajů autorizované obalové společnosti EKO-KOM, bylo v roce 2018 vytříděných 81 % PET lahví, které byly následně uvedeny na trh.
Nedá se pochybovat o přínosech recyklace a zpracovaní odpadních surovin: výroba jedné tuny recyklovaného plastu ušetří 5 barelů ropy a ekvivalent 1,6 tuny CO₂.
Již v roce 2016 bylo podle průzkumů studie CSR & Reputation Research až 68 % lidí v Česku ochotných připlatit za výrobek šetrný k životnímu prostředí.
Díky carsharingu, chytrým materiálům, autonomnímu řízení a elektro mobilitě by se cena za kilometr jízdy dala do roku 2030 snížit až o 75 %. V zemědělství by mohly nové technologie zvýšit efektivitu využívání hnojiv a vody až o 30 %.

Porovnání rozdílů v dopadu na životní prostředí, ale i fungování společnosti je po zavedení cirkulární ekonomiky skutečně výrazné. Rozhodně se počítají i malé kroky, které vedou k lepším zítřkům. A jaký máte k myšlence cirkulární ekonomiky postoj vy a vaše firma?

Spoluautor článku

Marek Hejdušek

Baví mě hledat vlastní směr a inovace ve světě financí. Mým cílem je, aby podnikatelé mohli pracovat s cash flow efektivněji a aby si nenechali ujít obchodní příležitost kvůli nedostatku vlastních financí.